Kapří masakr aneb jak jsem dostal na břeh první devatenáctku
Čtvrtečním ránem započala naše již druhá výprava na jezero Radnice. Po příjezdu na místo panovaly různorodé pocity. Počasí si na nás chystalo dost kruté podmínky a to nás trochu znervózňovalo, ale byli jsme s parťákem Martinem odhodlaní tuto zkoušku podstoupit. Trochu nás i překvapila obsazenost jezera, která v dobu našeho příjezdu činila 0 rybářů, ale potřebné informace jsme získali od správce a jeho pohledné přítelkyně, kteří se o nás po celou dobu výpravy poctivě starali. První den naší výpravy vyhlížel dosti kriticky. Po neustávajícím dešti, který nás provázel po celou první půlku dne a celou noc, kdy nám voda vyplavila většinu suchého oblečení a zmáčela co jen šlo, se konečně počasí druhý den odpoledne umoudřilo a přestalo pršet. Do této doby jsme byli bez jakékoliv akce, až na příjezd třetího člena naší party Robina a kamaráda Petra s přítelkyní Haničkou, kteří nás přijeli v boji proti tvrdohlavým radnickým šupináčům podpořit. Po řádném zakrmení mixem partiklů methodmixu a různých velikostí pelet jsme se k večeru dočkali kýženého záběru - bohužel od kaprů lehčích kategorií. Tento druhý večer se objevila i první vlaštovka v podobě šupíka vážícího 10,5 kila. Noc byla klidná. Ven z bivaku nás dostal pouze jeden osmikilový šupík, který zatoužil po mém 17mm boilie od firmy Pára z navijáku. Dál se nedělo nic. Po krásně prosněné noci přišlo ráno a třetí zákrm v podobě směsi methodu, partiků, pelet a nakrájeného boilie. Pár hodin po zákrmu jako když střelí a kapři začali jezdit jako o život. Mezi spoustou ulovených kapříků v rozmezí sedmi až devíti kil se mi najednou v půl druhé odpoledne neuvěřitelným tempem rozjel levý prut. Dvě kuličky o průměru 13mm od Páry zabodovaly. Byla to tak ohromující jízda, že příposlech od Delkimu nestíhal plynule přenášet přenos a chvilkama vynechával. Po záseku byl cítit na druhé straně obrovský a nekompromisní tah. Bylo mi jasné, že tento kapr je, jak my říkáme, "mastodont". Tah nepolevoval a každý metr vlasce, který jsem vybojoval, mi byl v zápětí třikrát zase odmotán. Po dvaceti minutách tuhého boje jsemdostal onoho "mastodonta" konečně pod břeh, ale to ještě nebylo zdaleka vyhráno. To radnické monstrum se nevzdávalo a bojovalo dál a dál. Konečně jsme zahlédli, s čím máme tu čest. Byl to obrovský šupináč s pořádným pupkem. Po urputném boji, kdy už mi selhávaly svaly na rukou a dostával jsem do nich křeče, si konečně kapr lehl na bok a nechal se podebrat. Neskutečně jsem si oddechl a užíval si právě nabytého vítězství. Vyčerpaný po boji jsem pozoroval, jak kluci s obtížemi vytahovali kapra v podběráku ven z vody a pokládali do bazénovky. Panoval mnou neuvěřitelný pocit štěstí a úlevy. Po vycentrování váhy s vážicím sakem jsme přesunuli kapra do vážícího saku a zavěsili na váhu. Před touto výpravou byla námi pořízena nová mechanická váha od firmy Star baits a nový vážící tripod od firmy Giants fishing. Obě nové věcičky šlapaly na jedničku a byli jsme s nimi nadmíru spokojeni. Naše odhady, že se jedná minimálně o "šestnáctku" se rázem naplnily. Ručička váhy se zastavila na krásných 18,95 kilech, po opětovném vážení se ručička vyhoupla na neuvěřitelných 19 kilo. V tu chvíli jsem už tušil, že to bude největší ulovený kapr na tomto jezeře. Měl jsem neuvěřitelnou radost a musel jsem si vítězně zařvat. Výjimečně jsme kapra i přeměřili. Měl krásných 93 cm. Kapra jsme řádně zdokumentovali a pustili ho pomaličku do vody. Na zadní části pravého boku měl nezaměnitelný flek po dřívějším zranění, nejspíše od sumce nebo neopatrného rybáře. A pak nás to napadlo. Takový kapr si přece zaslouží jméno, a tak po velké debatě jsme ho pojmenovali Láďa. Láďa z Radnic. Tak Láďa byl zpět ve svém živlu a já v tu chvíli tiše doufal, že se ještě někdy s Láďou setkáme a bude mít třeba ještě o to kilíčko víc. Druhý slušnější lysec přišel v půl čtvrté odpoledne na dvě kuličky o průměru 13 mm od firmy Pára z navijáku obalené těstem stejné firmy. S kapry jsme se snažili co nejméně manipulovat. Po vytažení a zvážení byli co nejrychleji pouštěni zpět do svého živlu. Tento řádkový lysec vážil 11,6 kila a byl unikátní svojí stavbou šupin v oblasti ocasu, které byly široké jako dlaň. Téhož dne, kdy se vytáhlo ještě spoustu krásných kaprů do devíti kil, přišel další velikán. Ve třičtvrtě na osm večer, kdy už se slušně smráklo a proběhlo opět pár přeháněk, mi zabral na pop up o půměru 12 mm od firmy cc moore večerní lysec o váze 14,5 kilogramu. Byl jsem v sedmém nebi. V noci vyzkoušelo náš lehký spánek opět jen pár kapříků do devíti kil. Poslední den a po posledním zákrmu, kdy opět pršelo doslova jak z konve a kapři byli k našim nástrahám úplně letargičtí, jsme začali pomalinku balit a chystat se na odjezd. Říkal jsem zrovna kolegům, jak by bylo fajn, kdyby se přišel ještě jeden rozloučit, a v zápětí se mi naposled rozjel prut s nastraženými dvěma kuličkami od Páry. Kapr byl naprostý rebel a předváděl neuvěřitelný boj. Mé ruce opět trpěly. Po nekonečném boji byl krásnej šupík v podběráku a vzápětí zvážen. Váha se zastavila na krásných 14,9 kilech. Po vyfocení byl kapr vrácen vodě a já poděkoval svatému Petrovi za jeho štědrost. Dobalili jsme pár posledních věcí a po rozloučení se správci upalovali ku domovu. Tímto bych chtěl poděkovat Ondrovi Rutkowskému ( a celé Páře z navijáku) za jeho super boiliesy, které jsou opravdu efektivní a fungujou, a mým rybářským kolegům Martinovi a Robinovi. Bez nich bych to nikdy nedokázal. Takže kluci děkuju. A v neposlední řadě bych chtěl poděkovat mojí lásce Verunce a dcerce Liliance, že mi umožnují uskutečňovat mé výpravy za kapry a podporují mě v nich.
Ondřej Ciblo
